Poté, co Vám předal Otakar informace o Terezii jste se ještě chvíli zdrželi v Gratzu.
Puri si chtěla z doplněných zásob surovin a many vyrobit nějaké posilující lektvary a celkem i nebezpečné pomocníky na nastávající cestu. Bazalka s Oldorem si odběhli opět něco málo přivydělat a zašpásovat a Dra’Po obcházel bohatější část města s vidinou bohabojné služby pro zbloudilé duše, ze které nakonec padl taky docela slušný balík zlaťáků. Elegil strávil svůj osamělý čas v lese za městem odpočinkem, lovem a rozjímáním.
Jakmile jste se cítili dostatečně odpočatí a připravení, došlo Vám, že na dlouhé vzdálenosti – a obzvlášť v zimě – se bude daleko lépe cestovat jakkoliv jinak než pěšky. Zásoby už máte solidní a platit si kupé ve voze Vám přišlo příliš krátkozraké, takže jste nutně ještě zastavili kousíček za městskými hradbami, ve velké koňské handlírně. I přes pokus o nějaké to smlouvání jste nakonec byli rádi, že jste našli kompromis mezi pohodlím a obětováním všech nastřádaných peněz z uplynulých dní. Elf si vyhlídl velkého grošovaného tažného koně. Takového, co unese jeho i trpaslíka a ranec s vybavením, když bude muset, a ještě není úplně starý na to, aby jste se s ním museli záhy rozloučit. Děvčata se zase (i vzhledem k možnostem jejich rozpočtu a velikosti) zhlédla v drobné hnědé mule s přívětivýma očima. Dostali jste k nim i postroje, takže jste si mohli pohodlně zavěsit veškeré své vybavení a přestože krokem, cestovat se bude daleko pohodlněji.
Po cestě jste nabrali Elegila, který přiznal, že s domestikovanými zvířaty se ještě nikdy nepokoušel domluvit a očividně to nebude jeho šálek čaje, ale obecně byl rád, že se vůbec někdo zajímá o jeho dovednosti.
První noc jste utábořili ve třetině cesty k Nadlaku na místě, které k tomuto účelu využívalo zřejmě vícero pocestných. Chvíli před soumrakem vás došla i skupina 4 půlčíků s károu, že by zde také rádi přenocovali. Jaké to bylo překvapení, když se začali zdravit s Oldorem jako se starým známým! Mary, Toby, Eddie a Tom – jak se Vám představili (a jak Oldor ví, že se ve skutečnosti rozhodně nejmenují 😀 ), jsou obchodníci, kteří využívají cesty mezi Nadlakem a Gratzem a směňují různé cenné legální i „podpultové“ předměty dovážené v lodích po řece výměnou za pohodlný a bezstarostný život, který si za to mouhou v Gratzu dopřát. Díky veselé náladě, kterou s sebou přinesli a družnému hovoru u ohně a čerstvého guláše, kterého se s velkou chutí účastnila především Bazalka, jste se dozvěděli hned několik zajímavých informací o Nadlaku, kultu Tharmovců a chystajícím se pohřbu, na který se sjízdějí lidé z okolí. Puri se mezitím neúčastnila ani veselí u ohně, ani vážných debat s vůdcem bandy mrňavých příchozích, ale soustředěně míchala směs potřebnou k vylepšení obyčejného dlouhého luku v kouzelný, velmi přesný a kvalitnější exemplář.
Pro někoho hrála hlavní roli výměna receptů a vylepšování zbraní, pro jiného to, že se Elegil vyptával na jistého Garnaka a podivně specifické otázky. Celý večer tak završila postupná hlídka, na které se prostřídali jak půlčíci, tak družina, a jistý tichý, zato vážný a upřímný rozhovor mezi dvěma elfy, někdy mezi potemnělou hvězdnou oblohou a svítáním.
Další den na cestě, po snídani ze zbytků včerejšího pohoštění, jste k večeru došli až na kraj lesa, co by kamenem 3x dohodil od města, které svítilo z kopce naproti. Nastalo dlouhé přemýšlení, co teď, co potom a kdo kdy kam. Rozhodli jste se pro noc pod širákem, v zimě, ale přeci jen vzdáleni neznámému místu, o kterém jste neslyšeli nic pěkného. Puri dokončila louhování luku pro hraničářku, čímž mu zvedla hodnotu, přesnost i účinnost, ale i tak dostala Bazalka ještě od Elegila pár zlatých navíc, kdyby našla ještě na tržišti ještě kvalitnější luk, aby neváhala koupit další. Prodejem alchymisticky upravených předmětů se dá totiž velmi snadno vydělat.
Ráno si Puri, Bazalka a Oldor vzali koně Koně a jeli do města, trochu se porozhlédnout, poptat, zorientovat, ale pokud možno zůstat nenápadní. Elfové se mezitím měli projít v okolním lese, posbírat nějaké byliny vhodné k destilaci na suroviny a případně nalovit něco cenného, co by se dalo později prodat. Obě části skupiny vlastně byly docela úspěšné.
Trojice ve městě se s trochou hledání dostala až k alchymistickému krámku, ve kterém se dámy nejen kochaly všemožnými lektvary, výbušninami a udělátky, ale především trochu pochopily, jak si Tharmovci ve městě stojí a co se považuje za obvyklé. Majitel obchodu, snědý cca 50 letý muž, se představil jako Kallax a ochotně jim jakožto cizincům vysvětlil, co znamenají ty světlé a tmavé pláštíky, které zde tolik lidí nosí a kde se dají pořídit. S sebou si odnesly, krom pár cenných informací o běžném životě ve městě a tipu, jak si přivydělat na magických bytostech z okolí, i lísteček, na který pak mají dát vědět tajnou zprávou půlčíkům, kde budou nakonec ve městě přenocovávat, kdyby se chtěli znovu potkat, až se cca do týdne parta opět vrátí. Z nabídky krámku si nakonec koupily jen malý lektvar „nenápadnosti“, který by měl tomu, kdo jej na sebe vyleje zajistit, že si jej nebudou okolní lidé všímat, pokud na sebe nebude příliš upozorňovat. Trpaslík je doprovodil a pak hlídal venku koně a pozoroval okolí. V jeden okamžit, při průjezdu bohatě zdobeného tmavě modrého kočáru se Kůň téměř splašil a i Oldorovi byl ten povoz a ti zvláštní koně, kteří jej táhli, podezřelí. Z krámku sjeli na opačnou stranu kopce podívat se do oděvní prodejny místní tkalcovny a pořídily všem padnoucí světle modré pláštíky označující věřící Tharmovce.
V lese se mezitím nenudili ani milí elfí spojenci. Prošli si kraj, našli nějaké byliny, trochu si povídali… Elegil pookřál, neboť to vypadá, že jím Dra’Po – jako jeden z mála elfů po dlouhé době – neopovrhuje, i přesto, co mu prozradil. Měli dost času a toulali se dál a hloubš, až došli ke skalnaté mýtině, kde se les rozestupoval a řídl. O chvíli později uviděli první stvoření sedící na skalce opodál. Vetší než mořský orel, vysoké asi jako půlčík. Tělo připomínající ženské, ale dlouhá mohutná křídla a dlouhé drápy zcela jasně naznačovaly, že o bytost lidské povahy nepůjde. Harpyje. Zanedlouho si všimly i ony jich. A ke vší smůle vyhodnotily dva osamělé elfí mladíky jako možnost vylepšit si jídelníček. Po krátkém útoku, kdy se na ně snesla nejbližší, o které do té doby neměli tušení, z vysokého stromu, se dali oba na útěk. Bohužel Dra’Povi se nohy smekly a upadl. Tak mu nezbylo, než se o své zdraví bít s holí v ruce. Elegil i s pevnou rukou a dobrou trefou nebyl s to harpyji nějak vážněji zasáhnout, a to už se slétaly další. Souboj naštěstí netrval dlouho, klerik sáhl po osvědčených modlitbách a ty už měly tu správnou průbojnost a po hladkém peří nesklouzly. Zbývající harpyje se pokoušely změnit taktiku a lákavým zpěvem chtěly svou kořist omámit, to ale nemělo valný účinek. Za cenu několika zranění jednu z nich kluci nakonec přemohli a dokonce vymysleli i jak ji odnést s sebou. Před slétajícím se zbytkem hejna však raději vzali nohy na ramena. Na zbytek družiny počkali opět u tábořiště na kraji lesa a čas si krátili zkoumáním tohoto krásného, ale nebezpečného tvora.
Večer došlo na další rozhovor, tentokrát se všemi z družiny. A Elegil, ač neochotně a zdlouhavě, vylíčil víc ze své minulosti i přítomnosti, svou motivaci jít do Nadlaku a přiznal, že ukrývá 3. část mapy, po které všichni tak touží. Družinu tak čeká rozhodnotí, zda se rozdělí nebo zůstanou spolu. Zda se budou pokoušet vypátrat Terezii nebo pravou identitu Garnaka. Zda počkají do slavnosti a pokusí se ji překazit nebo vyrazí na sever po řece hledat zbylou část mapy, Papiliovy a tajnou laboratoř v horách.