Páteční večer, v přístavu je rušno, družina usedla v putyce U rybárny a pije a jí a debatuje o možnostech, které se jim naskýtají. Elegil je již opustil a zanechal s nimi mapu. Tu, kterou přinesli jak Isildur k hoře Osudu a teď jí mávají Sauronovi před nosem. Puri se dohodne s Oldorem, že odejde z přístavu společně s kamarádkou Terkou – pomůže jí s kufry a budou mít dost času probrat všechna dosavadní dobrodružství. Vrátí se zpět jen s minimem informací, ale i ty jsou dost zajímavé. Zbytek družiny tak nechce zahálet. Popíjí nějakou dobu na baru a kolem 10 večer už to nevydrží a musí se podívat ke klášterní ubytovně. Chtějí prohledat čáryfukův pokoj. Chvíli zevlují venku a ještě promýšlí alternativy, když tu si všimnou drobné ženské postavy v kápi, tak nerozhodným krokem směřuje k ubytovně. Dra’Po si myslí, že jde o madam Terezii a neuvážlivě na sebe upozorní. Pokusí se to uhrát na posilnění alkoholem a s Oldorem prochází dál, zatímco Bazalka ustoupí do stínu sklepního výklenku a prakticky splyne s budovou. Postava rychle vklouzne dovnitř a po pár minutách opět odchází. Bazalka ji téměř neslyšně sleduje jak kličkuje mezi budovami a snaží se marně zmást potenciální pronásledovatele. Je ubytovaná v hostinci Pod věží, kde v tuhle hodinu už jen hostinský uklízí stoly.
Nacpou se do dveří sotva začne hospodský zamykat. Alkohol z něj táhne víc jak z nich, ale díky dobrým tržbám a veselé náladě jim poskytne poslední volný pokoj s manželskou postelí za šíleně přehnanou cenu. Čekají, dokud neodejde a ověří si, že mají volný průchod ven a že v recepčním šuplíku bohužel nejsou náhradní klíče od ostatních pokojů. Bazalka je úplně ve svém živlu – pokud se někdy chcete neslyšně vznášet nad zemí přes chodbu a vrzající schodište, víte, za kým jít! Dra’Po a potažmo i Puri nemají po pozřeném alkoholu tak lehkou nohu. Nemá tedy cenu to tu potají procházet. Navíc zámky u dveří vypadají kvalitní. To násilím jen tak nepůjde.
Plán B zní, že Puri půjde zpět k ubytovně a se vší nevinností se pokusí vnutit do pokoje za Terkou, aby jej prohledala. Bohužel se přesně nedomluví se zbytkem družiny a tak netuší, že tam má v plánu i přespat. Terka je unavená, ale líbí se jí nezůstávat první noc v cizím městě sama se všemi pánovými věcmi a mile ráda kamarádku ubytuje. Zatímco jde první gnómka spát, druhá prohledává aktovku a nachystané knihy. Spěšně prohlédne milostné dopisy od madam T. a lehce nervózně prolistuje Historii Černé magie. Po krabičce ani mapě ani stopa.
Možná požitý alkohol, možná nerozvážnost, možná boží vnuknutí postrkuje mladého elfa k nerozvážnému činu. Zatímco druzí dva vyčkávají (a přehrabují nějaké drobné mince v hrníčku s dýšky), Dra’Po si to našpacíruje přímo k pokoji madam Terezie a vezme za kliku.
Následující události by možná nejlépe popsaly postavy samotné, neboť od smrtelného nebezpečí k tragické grotesce to sklouzlo rychleji než kostka másla po pozpálené plotně. Poté, co tak neuvážlivě vpadl do cizího pokoje a vylekaná čarodějka vyskočila z postele a nachystala si obranné kouzlo, bylo chvilku trapné ticho. Na „Kdo jste a co chcete?“ reagoval lehce podrážděným: „Co děláte v mém pokoji?!“ A celou situaci se snažil uhrát na situaci „ó, promiňte, spletl jsem si pokoj – a koneckonců – bylo odemčeno!“. Ostražitá dívka si prohlédla chodbu za ním i jeho a naznala, že možná opravdu jen přebral – ostatně alkohol z něj byl cítit na víc jak metr. Urychleně jej vypakovala a zamčela.
Dra’Po se vrátil do pokoje a vymyslel ďábelský plán, jak se k ní znovu dostat.
Jen nerada se rozepisuji o věcech příštích, ovšem jakožto kronikářka této dračí party musím zaznamenat i ty méně chrabré a úctyhodné činy.
Klerik využil pozdní noční hodiny a přízně svého boha, aby učinil jedno z nejprimitivnějších Vnuknutí, jaké byl schopen vymyslet. Seslal na nicnetušící čarodějku pocit strašlivého bolení břicha. Dokonce tak ukrutné, že do pár vteřin vyběhla přes celou chodu na onu místnost a nestihla za sebou znovu zamknout pokoj. Okamžik na to vyskočil z vedlejší „oné“ místnosti statný trpaslík a zatarasil dveře dámského záchoda mohutnou židlí. Ve stejnou chvíli vyběhla na chodbu půlčiče a jako vítr se prohnala čarodějčiným pokojem, ukradla pergamen složený v krabičce na nočním stolku a všichni tři se jako splašení vyřítili do temných ulic nočního Nadlaku. Stavili se ještě u klášterní ubytovny, aby zkontrolovali, že jim Puri někde neběží naproti tmou, ale pochopili, že by čekali marně a rozptýleni kličkovali uličkami dolů k rybářské putyce.
Oldor a Dra’Po proběhli až dolů k vodě nepostřehuti, zato Bazalka musela čelit výslechu procházejícího strážce. Muž v černé haleně a kožené zbroji ji zastavil, když si to cupitala úzkou ulicí vedoucí z náměstí. Její pohotovost odpovědi na otázku, co dělá takhle velmi pozdě v noci/brzy ráno, sama, uprostřed města, by vykolejila i zkušeného zloděje sicca. Prý šla venčit psa, ale zatoulal se jí. Jedním mocným „HAF“ pak křikla do světa svou magickou prosbu, aby se k ní kterýkoliv nejbližší pes okamžitě dostavil. Strážník, poněkud nedůvěřivý, se rozhlížel kolem a už už by mu začala být tato historka podezřelá, když v tom přiběhl k mladé půlčici jakýsi vesnický fousek a začal jí olizovat ruce. Řekl jí tedy, že se hledá nebezpečný zloděj – světlovlasý elf – a pokud ho někde spatří, má to okamžitě hlásit a nechal ji i s pejskem pokračovat v cestě. V přístavu se zbavila psíka pár drobky z kapes a upalovala do pokoje, kde všem sdělila, že po Dra’Povi už jdou. Ten nelenil a vše důležité ze svých brašen – především části mapy – předal Oldorovi s Bazalkou a nechal je spát oba v původně holčičím pokoji, aby se mohl při případné prohlídce tvářit, že cestuje sám a nemá u sebe nic podezřelého.
Sobotní ráno všichni kromě Puri vstávají později, aby alespoň částečně dohnali spánek včerejší noci. Pajzl u přístavu se zdá jako ideální schovka pro hledaného elfa a naprosto cizí dvojici sedící o stůl dál. Přichází Puri a jen tak tak pochopí, že se nemá k Dra’Povi hlásit, než jí v rychlosti Bazalka s Oldorem zasvětí do dění předchozího večera poté, co odešla. Tři ze čtyř si pochutnávají na velmi dlouhé a pozdní snídani, zatímco elf se odebere do pokoje učinit jedno z nejsmutnějších rozhodnutí svého života – zhanobit vlastní dokonalý obraz natolik, aby se sám sobě nepodobal.
Netrvá dlouho a na bar se jde vyptávat některý z ochránců korzující městem. Podplatí denního barmana a vydává se po schodech do pokoje. Po velmi důkladném prohledání pokoje, osobních věcí i Dra’Pa samotného, se strážný trochu neochotně stahuje zpět na obchůzku. Družina – připravená zakročit – si může oddechnout, že na sebe nestrhli pozornost a zbývá přečkat posledních pár chvil do poledne.
Konečně se můžete nalodit! Elf ještě rychle podplácí i lodníka celou zlatkou, aby se nesdílel o jeho přítomnosti na lodi a strážcům řekl opačný směr jeho cesty a brzy se vyplouvá. Cesta je nudná, cestujících málo a první noc je klidná. Za zmínku stojí snad jen chabý pokus o krádež zavazadel dvou hejsků, kteří hned první zastávku za soumraku vystupují. Slunce zlátne, červánky pokrývají oblohu kam jen oko spočine… Jen na jihu, odkud jste vypluli, nejspíš přichází bouřka.
Další den klidné plavby po svižně plynoucí Loáře je za Vámi. Dopoledne doplouváte do obřího přístavu hlavního města Oberunu, Dormia. Víte, že tu nechcete dál zůstávat, a to nejen proto, že je tu draho. Jednu důležitou zastávku však udělat musíte. Zatímco si jdou holky s trpaslíkem vyzvednout vaše milované zvířecí kamarády a nakoupit zásoby jídla na další cestu, kterou plánujete tentokrát po souši, klerik míří do centra. Pokusil se vyzvědět nějaké novinky na místních, ale vypadá to, že buď je vzdálené kraje za hradbami města nezajímají, nebo se zprávy nešíří tak rychle. Po dalším pátrání v kapli boha Herna dostane Dra’Po tip na Freyova bratra Martina – důležitého kronikáře a správce archivů města. Ten by snad prý věděl, zda se stalo něco v Nadlaku, nebo by ho alespoň mohlo zajímat, co víte vy.
Na to, jak obvykle Dra’po bývá nedůvěřivý a na informace skoupý, prozradí při krátkém rozhovoru bratru Martinovi všechny své obavy týkající se kultu Tharmu, Nadlaku, Garnaka i zdroje síly. Obvinění to jsou závažná a duchovní mu naslouchá s obavami o pravdivost jeho slov. Domluví se, že prošetří, co bude moct a pokusí se vypátrat, co se odehrálo v Nadlaku a zda to může jakýmkoliv způsobem ohrozit bezpečnost obyvatel provincie.
Pro rychlejší způsob komunikace pověří bratra Lukáše – nadaného telepata – aby se důkladně seznámil s Dra’Pem a mohl mu tak předat zprávu v případě nouze. Pohovoří si mezi dvěma očima a kupodivu i otevřeně, elf nic netají. Mladý Freyovec zřejmě svého talentu takto nevyužívá poprvé. Přislíbí též, že všechno, co mu řekl, je výhradně mezi nimi.