Ráno jste se nachystali, že vyjedete prohlédnout skrýš a případně i vyzvednout její obsah. Jelikož je stále pod nulou a cesta má být cca 2 hodiny jízdy, zvolili jste variantu zajít za Matějem k Bílé Růži a svézt se na povoze s volkem. Dali jste si snídani a dopřáli i chudému a skromnému bratru a ještě dopoledne jste vyjeli. Bazalce se vydařila jak předpověď počasí, tak sledování rukou načmárané mapy, takže jste dorazili rychleji, než jste čekali. Na palouku nedaleko řeky Loáry jste objevili malý vrbový hájek a po chvilce hledání našli správný strom. Dle stop ve zmrzlé trávě jste tam minimálně toho dne byli první.
Díra mezi kořeny vrby se zdála na pohled maličká, ale pokud se člověk odpoutal od toho, co vidí, objevil vchod akorát na vklouznutí po nohách nebo po hlavě. A vklouznutí to bylo doslovné. První zkusili své štěstí dvojice Bazalky s Dra’Pem. Dra’Po šel první a ihned předal rychlé vnuknutí Bazalce, aby s sebou vzala zdroj světla, než se za ním spustí do temné podzemní nory. Uvnitř natrefili na první překážku – rébus spočívající v hladkém urovnaném písku, do kterého bylo třeba vepsat starými jižanskými runami jméno Radovan.
Klerik se toho ujal rychle a tak samozřejmě, že mu uniklo jedno drobné písmenko a potíže na sebe nenechaly čekat. Jen pár chvil poté, co se upsal v písmenu „v“, se začal hliněný strop místnosti bortit. Nechybělo málo a zůstali tam oba pohřbeni, ale naštěstí se Bazalka jistila uvázáním na lano a Dra’Po na poslední chvíli podepřel strop, aby se vyškrábali zpět na skluzavku a za pomoci Oldora vylezli zpět na denní světlo. Poněkud zahanben svým neúspěchem předal elf své poznání o záludnostech starých run Puri, která s ním večer předtím trávila studováním tohoto podivného písma, aby se nedopustila stejné chyby. A tak přišli na řadu Oldor s Puri, aby prošli pastmi až k mapě. Psaní se ujala gnómka na výbornou a chodbičkou, která se před nimi otevřela, se pustili raději rovnou po čtyřech. I přes vydatnou rýmu ucítila trochu podivný závan, ale přikrčila se ještě víc a společně se proplazili až do poslední, opět iluzí maskované místnůstky, kde ležela na špalku krabička s mapou. Vzali ji s sebou a Oldor si při prohledávání všiml dvou velmi jemných a nenápadných otisků podrážek jen těsně vedle špalíku.
Vylezli ven a sotva se chtěli podělit o to, co našli, když v tom si Puri všimla postavy jakoby vycházející ze stromu kousek od nich. Většina se dala na útěk zpět k vozu, ale klerik s alchymistkou nezareagovali včas a „přimrzli“ na místě. Ze stromu vykročil elf, v rukou nachystaný luk a chtěl obsah skrýše, ze které právě vyšli. Dra’Po se ujal komunikace s rozvahou, ale druhý elf nevypadal příliš důvěřivě. Haničářka přikrčená ve voze si už už natahovala kuš, ale byla to zrovna Puri, která poněkud odvážně prohlásila, že kdyby je chtěl zabít, už to mohl dávno udělat. Nově příchozí je obvinil ze spolupráce s kultem, což popřeli, a navrhl, že pokud chtějí dokázat, že nejsou pod vlivem nějakého kouzla, aby se podrobili malému testu. Tohle družina odsouhlasila pouze výměnou za to, že se napije z jejich flakónku, ve kterém si od Oty donesli čaj s příměsí séra pravdy.
Elf jim předal náhrdelník s kamenem a poté, co jste si jej postupně nasazovali na krk a svítil zeleně, se představil jako Elegil. Řekl, že je jedním z potomků elfů, kteří žili u Černé skály a jeho dědictvím je úděl najít části mapy a nalézt zdroj síly, nebo aspoň zabránit, aby jej kdokoliv zneužil. O samotném zdroji Vám řekl akorát to, že by to měl být velmi energeticky výkonný předmět, kterým by se dala pohánět mlýnská kola celý rok a určitě má mnohé magické i alchymistické využití. Pronásledoval stopy kultu až po zbořený klášter a dál, kde se spojil s klerikem Tyrem, se kterým několik měsíců pozorotvali, pátrali a špehovali Tharmovy následovníky. Tyr se poté odpojil a zamířil do Nadlaku, neboť si byl jist, že jedním z vysoce postavených duchovních je ten, který očaroval Radovana a chtěl jej konfrontovat. Elegil naopak sledoval čarodějku, která se v rouchu Tharmovců ochomýtala kolem Gratzu a po něčem sama pátrala. Přivedla ho až k místnímu kouzelníkovi, ze kterého pomocí vhodné kombinace násilí a peněz vylezlo, že nedávno pro jakousi mapu vytvářel skrýš za městem. Šel ji sám zkontrolovat, když narazil na skupinu, která odtam právě odnášela malou krabičku.
Problém nastal v momentě, kdy se kámen putující z krku na krk rozsvítil červeně, jakmile si jej nasadil Matěj. Parta hned zareagovala a začala nebohého klerika vyslýchat. Ten, zmatený a ustrašený, se raději také napil posledního zbytku pravdomluvného čaje a vylíčil svou trasu po městě, od doby, co jste se rozloučili po opětovné shledání. V jednom momentě neměl úplně jasno, a to když vešel do alchymistického krámku a za ním vešla nějaká čarodějka. Pamatoval si až když odcházel s věcmi pro lékárníka zpět do penzionu. Shodli jste se, že byste měli ihned navštívil onoho kouzelníka, zjistit, zda ještě někomu prozradil místo skrýše, ověřit, zda je otevření krabičky bezpečné a v neposlední řadě požádat o pomoc s Matějovým očarováním. Elegil přislíbil pomoc.
Do města jste dorazili k pozdnímu odpoledni. Puri nakoupila přísady na Dorfův spánek a zalezla do pronajatého pokoje v penzionu vařit lektvary. Oldor si vzal Matěje do parády a začal mu dopřávat trochu kamarádského odpočinku u piva, zatímco zbytek vyzvedl Elegila a předstírajíc akutní nouzi se vetřeli Dra’Po s Bazalkou do domu kouzelníka Torkváta.
Elegil šel, jako posledně, přes okno v prvním patře a chytře potichu odklidil služebníka. Zbývající dvojice rychle udeřila na kouzelníka, který působil spíš jako velmi zručný iluzionista než skutečně nebezpečný protivník. Po nějakém tom smlouvání, dohadování a výhružkách přiznal, že po něm někdo chtěl vědět přesné umístění i zabezpečení a dokonce si nechal vyrobit kopii krabičky, ve které byla uložena mapa. A dobře zaplatil. Bohužel je vázán kouzlem neprozradit přesně jméno. Všímaví dobrodruzi si ale dovedou poradit i s tímhle a vzhledem k pečlivě uloženým, popsaným a v knihovně vyrovnaným účetním knihám se dostali ke dvěma ženským jménům; nějaké hraběnky Rovanovské a jisté Madam Terezie z Gratzu.
Matěj se mezitím v hospodě doptával, kdy už vyjedou nazpět, že dlouho neviděl otce Radovana a že by se tam měli co nejdříve vydat. I toho jim nakonec pomohl kouzelník za nemalou sumu zlatých odčarovat. Bazalka s Oldorem však nevydrželi to jeho neustálé smlouvání a kňourání a zakročili k trochu násilnějšímu vyjednávání. Kouzelník, potupený, ale nijak zvlášť agresivní se zmohl na jedinou ránu bleskem do zad při Vašem odchodu a zmizel tajnou chodbičkou za knihovnou.
O peníze tak nakonec nikdo z Vás nepřišel, z Matěje byla sňata kletba, která mu poroučela zabít v nestřežený okamžik otce Radovana, a družina se rychle vrátila k noclehu u bran. Ráno moudřejší večera, Elegil se s vámi opět sejde, ale na Vás je určit, kam se dál chcete vydat.
Půjdete hledat onu čarodějku? Půjdete po stopách bratra Tyra do Nadlaku? Kolik částí mapy už mají v rukou nepřátelé a kolik jich je celkem? Ví to Elegil?
… Uvidíme po novém roce. 😉