Večer, jakmile už bylo jasné, že i u Opilého Korábu musí být otevřeno, jste se přemístili do jeho útrob a po nějakém tom pivu se zeptali barmana, kde byste našli pana Otakara. Trochu si vás prohlédl, usoudil,že Vám může domluvit schůzku, ale že si budete muset chvíli počkat. O nějaké to pivo a kořalku později si Bazalka všimla, že se na ni barman usmívá o poznání vřeleji než na zbytek osazenstva a nechala si namíchat nějaký bylinný koktejl.
Mladší chlapec, v dobře padnoucí vestě a upraveného vzhledu, přicházející odkudsi zpoza baru, pro Vás přišel, že Vás zavede k panu majiteli.Odemčel dveře vedoucí na schody do patra a zavedl Vás do foyer. Tam jste chvíli zevlili na čalouněných křesílkách a po chvíli byli uvedeni do střídmě vybavené, leč pohodlné menší kanceláře.
Z počátku to nikomu nedošlo. Jen Bazalka nevěřícně zírala na pana Otakara, majitele baru i kabaretu, jakoby za plnovousem a módním sestřihem ve zdobené vestě poznávala tvář, na kterou hledí. A postupně se rozsvítilo i dalším. Je to Radovanovo dvojče! Pouze ta léta hýřivého životního stylu zanechala na tváři o pár vrásek víc a hlas zhrubl přemírou tabáku.
Klerik se vzpamatoval z překvapení první a šel přímo k věci. Prokázal se zlatým prstenem s motýlem a průvodním dopisem, se kterým ho Radovan poslal, a žádal vědět, kde je ukryté to, pro co jste přišli. Pan Oto vás pohostil čerstvým čajem, rozvážně se vyptával na detaily toho, jak se s Radovanem znáte a proč Vás sem poslal, když se tu nedávno ještě sám stavoval, což bylo – dle jeho slov – natolik výjimečné, že se to dělo nanejvýš jednou za 10 let a ještě nějakou chvíli trvalo, než Vám (především Dra’Povi) začalo docházet, že mluvíte všichni víc, než by bylo záhodno. Trpaslík se rozhodl moudře mlčet a čekal, co ostatní prozradí a co ne. Elf se zbavil účinků séra pravdy pomocí modlitby a jen pár slovy umlčel brebentící Puri s Bazalkou, kterým ještě nedocházelo, proč jsou tak upřímné a upovídané a že to není v tuto chvíli vhodné.
Naštěstí nedošlo k žádnému většímu nedorozumění nebo šarvátce, ikdyž se situace zdála být poněkud vypjatá. Ota Vás ubezpečil, že čaj ani jeho obsah není zdraví škodlivý, nicméně prověřovat cizince, kteří se objeví nečekáni nezváni a plně ozbrojení se hlásí o schůzku, je zde na denním pořádku a nemínil Vás jakkoliv urazit.
Pevně věří, že jeho skrýš je velmi dobře maskovaná i chráněná, nikdy nepoužívá jednu pro více účelů nebo použití. Radovan dbal na to, aby se k obsahu krabičky (jakési mapě) nedostal ani sám Ota ani nikdo jiný, a proto je skrýš pojištěná kouzlem, aby se dovnitř dostal člověk pouze jednou. Máte tedy na vyzvednutí jediný pokus na osobu. Pokud byste cokoliv popletli, ochranné mechanismy Vám nejenže ublíží, ale zabrání vstupu podruhé. Jeho důvěru jste ale získali a tak Vám prozradil jak místo, kde se skrýš nachází (vstup je maskován dírou mezi kořeny stromu), tak heslo k runovému hlavolamu (Radovan) a že máte jít poslední tři kroky po čtyřech. Pro nastudování starých lidských run půjčil Dra’Povi malou knížečku s abecedou a jako odškodnění za ten trik s čajem nabídl na jeden večer ubytování ve dvou pokojích. Pokud byste chtěli zůstat déle, museli byste zaplatit. Ovšem kdykoliv budete potřebovat, můžete se ohlásit u kteréhokoliv barmana, že Vás nechá připsat na seznam vítaných hostí.
S díky jste se rozešli do vybraných pokojů, kam vás mladý poskok zavedl a Puri s Dra’Pem se jali hned studovat staré runy a učit se onu podivnou abecedu, aby ji uměli psát i číst a poradili si tak hravě s rébusem ve skrýši. Bazalka chtěla zajít ještě dolů na skleničku a trochu flámovat, ale ochranitelský Oldor o tom nechtěl ani slyšet. Jsou přeci jen v doupěti nevalné pověsti, mají před sebou důležitý úkol a na Bazalku stále ještě působil ten pravdomluvný čaj. A tak i přes snahu mu proklouznout zůstala v druhém pokoji trucovat. Nakonec se jí trpaslíkovi přece jen zželelo… anebo možná jen sám neodolal touze po vychlazeném pivu a když sešel dolů, poslal Norberta, aby se i s tím dobrým drinkem, co prve servíroval, stavil nahoře v pokoji. Dopřál si pár piv a důsledně dohlížel na to, aby se s nikým nebavil. Jediný, kdo zaujal jeho pozornost, byla čísniče – barbarka, která působila spíš jako vyhazovač v sukni. Nedovolil si ale ani slovíčko a jakmile za nějakou tu půlhodinku uviděl červenolícého Norberta vracet se zpět za bar, dopil a šel nahoru spát.