Obra jste slavnostně obrali o vše důležité – především jistý ilustrovaný svazek – a pár lektvarů. Spěchali jste, protože nebylo jisté, zda Vás někde nepřekvapí jeho kumpáni. Co se týče důkazu zprovodění ničemy ze světa živých, nikomu se nechtělo vláčet dvou metrákové tělo rozbahněným lesem, načež Bazalku napadla velmi chytrá finta. Našla tetování, které měl obr na zátylku, a šikovně jej vyřízla. To bude strážným stačit jako důkaz, že to byla její parta, která si zaslouží odměnu a o zbytek se postarají buď oni, nebo lesní zvěř. Při návratu jste též použili jinou bránu do města a rychle se ukryli v bezpečí svých domovů. Ráno jste nespěchali se vstáváním. Pokud čarodějka není ve vile, není kam spěchat. A pokud Terka lhala a čeká na vás past, je lepší jít tam odpočatý a najezený. Jen Bazalka měla trochu naspěch, aby stihla předat strážcům důkaz a převzít odměnu za hledaného násilníka.
Po poledni jste se vydali za město. Puri šla na návštěvu za falešnou Puri do domu jejích rodičů. Těžko říct, jaké pocity převládali. Zbytek se strategicky rozmístil kolem domu a přes cestu mezi stromy a keře. Puri šla dovnitř a Terka ji uvítala, pohostila a nechal prozkoumávat dům. Tvrdila, že většina bádání se odehrávala v horním patře a madam Terezie ji zavírala nebo nechávala v přízemí hlídat, aby jí nepřekážela. Puri proto vytáhla své eso z rukávu – Gaistovu lampu, díky které lze nahlížet skrz zdi, předměty a zem až na několik sáhů a začala procházet první patro.
Jen okamžik poté, co se za Puri zavřely dveře, všimli si Dra’Po s Oldorem, schovaní za domem, že pod okny sdílí jejich starý známý „hodinový přítel“ a špehuje gnómky uvnitř. To se jim nelíbilo a tak na sebe jen kývli a šup! Na milého blonďáka se sesypali jak morové rány a Oldor mu s myšlenkou „Jen ho zastavím!“ podsekl nohy svou palicí. Válečnou palicí. Obřím těžkým kladivem. A moc se divil, že mu obě nohy zlomil. (Místo pro truchlící nad trpasličí logikou: ….. ) Poté, co jej společně svázali a lehce vyslechli, mu teda klerik duchapřítomně ošetřil rány, aby z toho nebylo nic horšího. Pár týdnů si ale nejspíš poleží. O kousek dál, ukrytý za stromem, stál jeho společník a když viděl, jak blonďák dopadl, aktivoval runový kámen, jež třímal v ruce. Připlížil se nepozorovaně a měl také v plánu stejně tiše zmizet. Když v tom ucítil v zádech píchnutí. „O nic se nepokoušej a pomalu vyjdi na světlo s rukama nahoře, ať na ně vidím!“ řekla osoba za ním, s dýkou nepříjemně přitisknutou na jeho žebra. Bazalka dokázala, že půlčíka neuslyšíš, ani kdyby ti stepoval na rakvi. A pak vyšli oba na světlo. Kluci byli překvapení, že nejsou na dvorku za domem sami. Nově příchozí, tmavovlasý muž s rukama zvednutýma se nejistě usmíval a snažil se navodit dojem, že není žádnou hrozbou. Za ním se hrdě vypínala půlčice s širokým úsměvem na tváři. „Myslím, že tenhle je poslední do trojice.“ Ještě než ho Dra’Po velel svázat a zneškodnit, pokusit se vetřít všem přítomným do přízně. Zapřísahal vás, že on není žádný surovec a hrubiján, že jeho příteli jste zbytečně ublížili, a že nikdo z nich pro vás nepředstavuje hrozbu a měli byste je pustit, nebo alespoň dbát na jejich zdraví. Že jako mrzáci se přece neuživí a že byste za to sami mohli viset! Nic vám přeci neudělali a hledanými zločinci taky nejsou! Trpaslík s půlčicí mu hned dali za pravdu. Přeci nelže, opravdu je neškodný a ozbrojení a hrubí jste byli jen vy. Jenže klerik nechtěl slyšet jediného slova. Umlčel jej a oba jste odvlekli ke stromům, kde jste je nechali svázané a s roubíky. Oldor pochopil, že využije i zbraň s menší ničivostí a laskavě si vypůjčil obušek, kterým byl vyzbrojen hodinový kámoš, dokud ho ještě nohy nesly. Dra’Po si zas povšiml dvou runových kamenů u obou nepřátel. Tušil, že půjde o kameny určené k dorozumívání a nepotěšilo ho, že jeden měl modrou barvu a ten druhý červenou. „No nic, musíme spěchat. Nejspíš už upozornili madame Terezii.“ prohlásil a nahnal všechny urychleně do domu.
Tam už Puri ztrácela naději. Co když jí dojde mana v kouzelné lampě? Když v tom! A heleďme se! Ta zeď má za sebou chodbičku! A skutečně – zeď v ložnici rodičů ukrývá vstup do úzké chodby s točitým schodištem. A také pár ne zcela neužitečných toulců, dvě kuše a pěknou poličku s tím, čemu byste s trochou fantazie mohli říct „prostředky pro domobranu“.
Terce jste přikázali hlídat, kdyby se objevila Terezie, aby Vás poud možno nějak nenápadně varovala a hlasitě ji pozdravila, zatím co se pokusíte prozkoumat, kam vede tajné schodiště. Pro jistotu máte ještě Frídu číhající v tajné chodbičce, kdyby se kdokoliv pustil za vámi.
Sestoupili jste do přízemí. Stejná úzká tajná chodba. Nejspíš vedoucí do místnosti s domácí laboratoří. Pak níž. V suterénu je malá jeskyně. Kamenný ostrůvek, na který vedou schody, je obklopen průzračnou vodou. Jediné, co působí na tento podzemní prostor nepatřičně, je malý dřevěný stolek se 3 různobarevnými kádinkami. A smrad. Smrad? Kouř. Nebo spíš výpary? Po pár nadechnutí se vám začíná točit hlava. Možná to stoupá něco z té vody. A z ničeho jste sami. Teda jako každý zvlášť. Nikdo nevidí ani necítí nic než sám sebe a tu podivně zavánějící kapalinu. Každý sám za sebe přijdete ke stolečku a prohlížíte si ho. A krom bolesti hlavy, která začíná nabývat na intenzitě si všimnete, že se hladina té vody zvedá a váš ostrůvek se zmenšuje nepříjemnou rychlostí. Instinktivně vyběhnete po schůdcích zpět do přízemí, kde už do sebe vrazí Oldor s Dra’pem. Bazalka vydýchává na schodech vedoucích vzhůru a poslední vycupitá zpět Puri. „Myslím, že vím, co se s tím má dělat!“ tiše zvolá s neskrývaným nadšením v hlase. Trpaslík si hlasitě odfoukne a zatřepe hlavou. „Tak nádech a jde se znova!“
Alchymistka si je téměř jistá. Má sice trochu strach o kamarády, ale právě proto jde první a bude riskovat jen svou kůži, ostatní vyčkávají na schodech. „Ať to vyjde!“ modlí se v duchu se zatajeným dechem, když bere do rukou kádinku s temně fialovým obsahem. Výlévá jí do vodu obklopující ostrůvek a … opar mizí, zápach taky. Zbytek družiny se odváží sestoupit a tentokrát již v klidu prozkoumávají stěny jeskyně. Puri vytáhne z brašničky několik zkumavek a odleje si z každé z kádinek a odebere vzorek té podivné vody. Za patou schodiště na vás vykoukne malý vor a lano přivázané ke sloupku, po kterém se nejspíše člověk na voru přitahuje na druhý břeh. Ten je zahalen do tmy.
A co vás čeká teď? … Se dovíme snad příště.