| Jméno: | Garnak (Artufel?) |
| Rasa: | elf |
| Povolání: | představený Tharmu |
| Město: | Nadlak |
| Zbraně: | rituály, vzývání bytostí z jiných sfér |
| Vzhled: |
| Jen málo kdy se někomu cizímu podaří vidět jeho obličej, na veřejnosti většinou vystupuje v černé kápi, drží si jisté dekorum. Co lze zjistit z vyprávění rozechvělých věřících je akorát to, že se nejspíš jedná o elfa vyššího věku. |
| Charakter: |
| Chladný, vypočítavý, trpělivý, rozený vůdce. Svou církev vede s vervou a nestrpí rozepře nebo otevřené sváry mezi věřícími. Je zkušený politik a dokáže si prosadit svou chytře, bez násilí, i mezi Aragonnskou radou. Veřejnost jej bere jako moudrého duchovního otce, který uklidňuje všechny, kteří mají strach z přechodu mezi životem a smrtí. |
| Biografie: |
| O jeho historii je pramálo známo. Ví se jen, že se před několika desetiletími (plus mínus 30 leti) stal pobočníkem tehdejšího představeného, který jej záhy jmenoval svým nástupcem a přešel do vyšších sfér bytí. |
Stalo se v kampani:
Elegil má podezření/obavy, zda se nejedná o jeho otce Artufela – elfa, který zradil své druhy a zaprodal se službě temnému řádu za vidinou moci, o které se nikomu ani nesnilo. Toužil získat pro sebe a církev Tharmu zdroj síly, který je ukryt kdesi v horách a pátrá po mapě, která k němu vede.
V první únorový sobotní večer se v Nadlaku na nádvoří Tharmova chrámu chystá slavnost, pro kterou nechal svolat všechny věřící z širokého okolí. Jedná se o „pohřeb“. Lidé se dohadují, zda skutečně bude předávat svůj post dalšímu pobočníkovi, nebo zda chce pozvednout svou úroveň bytí. Všichni jsou plni očekávání, ale slova jako „tajemství“ a „neznámo“ je pro Tharmovce tak běžné jako obětiny. Celé náboženství je založeno na podpoře zvědavosti místo strachu ze smrti. Své věřící vede k těšení se na smrt a touze po otázkách a odpověděch, co bude následovat, až naposledy vydechneme. Je to zasloužený stav, kterému by měl každý chtít jít s otevřenou náručí vstříc.
Mnohem, mnohem dříve:
Jeho plán byl riskantní. Připravoval se ale dlouho – velmi dlouho. Léta střádal důvěru obyvatel jižanského města, desetiletí kupil zlaté do pokladnice, aby měla jeho slova i politickou váhu. Studoval nejtemnější spisy, sbíral relikvie. Žádná se však nemohla vyrovnat té, kterou před lety ztratil spolu se ženou a synem. Samotná myšlenka na ovládnutí té síly jej činila nepříčetným. Co všechno by jen mohl, co by dokázal, kdyby měl k dispozici krystalickou energii, jež lze usměrnit libovolným způsobem! Jak mohli být jeho lidé tak arogantní, když si mysleli, že nepatří do rukou nikomu jinému a je třeba jej poslat pryč ze světa! Byl to dar! Ale oni to nechápali. Báli se smrti, kterou Zdroj síly přinášel. Báli se ji zkrotit a vládnout ostatním rasám. Artufel však neznal strach. Neděsila ho ani vlastní smrtelnost, ani vidina obětí, které by bylo potřeba přinést ve jménu pokroku. Když poprvé hleděl smrti do očí, přijal ji jako nevyhnutelnou pomůcku na cestě dopředu. Sebral ty, kdo byli ochotni ho následovat a začal budovat svou malou armádu. Tak zemřel Artufel a zrodil se Garnak.
Sobotní ráno bylo překrásné. Do města se sjelo tolik věřících, v kolik ani nedoufal. Potřeboval je k rituálu, který se neobešel bez spousty krve. Sám ho viděl probíhat jen jednou, před mnoha a mnoha lety, bývalým vůdcem Tharmu, poté, co vyvraždili elfskou vesnici. Otevřít portál do říše smrti je neskutečně obtížné a trvá jen malinký okamžik. On však přišel na snažší způsob než nesmyslné násilí a dlouhotrvající boje. S pomocí svého vlivného spojence a nadaného kouzelníka přivede věřící do transu a zranění si způsobí každý sám. Elegantně a bez obětí. Tolik let se věnoval honbě za Zdrojem, že vyčerpal všechny ostatní možnosti. Nepodařilo se mu sehnat všechny 4 části mapy ani klíč k laboratoři. Potřeboval pomoc z druhé strany.
Zprávy, které dostal téhož dopoledne potvrzovaly jeho chmurné obavy – jedna z částí mapy se opět vzdaluje od Nadlaku. Není tedy na co čekat. Bude se muset obětovat a jeho Následovník, kterého vychoval jako vlastního syna, dokončí, co začal. Je to statný a věrný hoch. V mnohém mu připomínal jeho vlastní dítě, které matka odvlekla a ukryla, když se odloučili. … Během příprav za ním přišel. „Prý kdosi viděl černovlasého mladého elfa dole v přístavišti.“ uvítal ho Následovník. „Čaroděj zas tvrdí, že mapu sebral nějaký světlovlasý elf a gnómka. Nějak se nám tu rozšiřuje počet elfů ve městě.“ ušklíbl se Garnak. „Co mám dělat, můj pane? Budeme je pronásledovat?“ „Vyčkej, netrpělivý. Máme ještě mnoho práce. Běž se připravit, dnes budeš zasvěcen jako jsem byl já kdysi. Ničím jiným se nezabývej. Vyřeším to.“
Černovlasých elfů po světě chodí mnoho… Je snad šance, že by se k němu vrátil jeho syn? Jaká podivná hříčka osudu, jak nevyzpytatelní mohou být bohové? Že by měl šanci ještě jednou vidět Elegila, než se odporoučí do stínů v zemi mrtvých? Toužil po tom, a přesto se obával takového shledání. Elegila vychovala jeho matka, nikdy by nepochopil jeho touhu po poznání. A přesto – vidina, že by mohl být poblíž krve své krve v něm rozechvěla poslední zbytky lidskosti.