| Jméno: | Tyr |
| Rasa: | barbar |
| Povolání: | klerik/bojovník |
| Město: | Stříbrný potok |
| Zbraně: | hůl, luk, meč |
| Vzhled: |
| Vrásčitý sveřepý obličej, tetování po většině těla, delší vlasy i vousy. Vysoký, svalnatý a téměř nikdy se neusmívá. |
| Charakter: |
| Je věcný, strohý, rázný. Miluje přírodu nade vše a uctívá Herna s nefalšovaným zapálením. Přátelství projevuje tím, že poslouchá, co říkáte a neodchází během rozhovoru, jako to dělá, když ho někdo nudí. Jinak celkem nespolečenský. |
| Biografie: |
| Pochází odkudsi ze západu. Do Oberunu se dostal během válek mezi provinciemi na počátku století, kde se seznámil s Radovanem a Otakarem a stali se nejlepšími přáteli. Po skončení bojů ale chtěli dva z nich začít znovu žít stranou od lidí, věnovat se obnově zpuštošené krajiny a zahodit meče. Ota měl jiné velké plány a život na venkově ho nelákal, tak je opustil a šel si po svém. Společně s Radovanem založili zpočátku jen malou misii nedaleko vesnice Stříbrný potok. Pomohli vesničanům s léčivy i zemědělstvím a dařilo se jim vybudovat široké zahrady a sad. Klid a mír ale netrval dlouho. Od jihu se po válce začalo šířit temné náboženství a čím dál větší skupiny přívrženců Tharma procházeli zemí a unášeli děti i ženy, aby rozšířili své řady. Tak chtě nechtě opět pozvedli zbraně, tentokrát však ve jménu ochrany nevinných. Některé zachráněné sirotky, kteří by se neměli kam vrátit, si posléze vzali pod svou ochranu a rozřířili tak malou misijní chýši na skutečný klášter. Své svěřence učili naslouchat Hernu, přírodě samé, ale i lidem a tomu, jak se proti jejich násilné povaze bránit se zbraní v ruce. Po pár letech naštěstí vše utichlo a ze cvičení boje se stala jen příjemná kratochvíle, jak pomoci vybít mladým novicům přílišnou horlivost. |
Stalo se v kampani:
Poté, co Dra’Po opustil klášter, se ještě chvíli nic nedělo. Jenže to bylo jen ticho před bouří. Kdosi v okolí zpozoroval osamělého cizince v kápi, jak se potuluje směrem k Flanderskému lesu. S nikým nemluví, nikde se nezastavuje. O týden později se donesly zprávy ze severu, že kolem Větrné hůrky se pohybují nemrtví. Tyr zpozorněl, ale Radovan mu nechtěl věřit, že by se znovu něco dělo. Však je les už spousty let prázdný, elfové odešli a kdysi divoký a vraždící kult má teď svou oficiálně uznávanou mírnější formu a nevzdaluje se příliš od Nadlaku. Nicméně barbar dostal povolení jít situaci obhlédnout. Na nikoho nenarazil, ale stopy po cizinci a jeho magii objevil záhy kousek proti proudu řeky. Vyrušil je v pátrání a doufal, že se již nevrátí. Opak byl pravdou. Zanedlouho poté přijeli v noci, po tmě, na malých lodích, dvě desítky ozbrojených mnichů a napadli klášter. Boj trval pár hodin, ale nic netušící bratři byli v nevýhodě. Radovana smrtelně zranili, některé z noviců zabili nebo odvlekli s sebou omráčené a klášter podpálili. Tyr odnesl přítele do bezpečí nedaleké vesnice, ošetřil svá zranění a vydal se pronásledovat ty, co mu zničili dlouho budovaný domov.
Během pronásledování Tharmovců se na chvíli spojil s Elegilem, který měl své důvody, proč chtít vypátrat útočníky z té neblahé noci. Má prý podezření, že ví, kdo je jedním z jejich velitelů a má s ním nevyřízené účty. Nemůže však riskovat otevřenou konfrontaci s přesilou. Takže jsou na to sami.